Ludvík Zimčík

Ve školství se pohybuje více než třicet šest let - řídí vzdělávací subjekt, který zahrnuje střední odbornou školu, základní školu a mateřskou školu. V základním školství podrobně poznal problematiku málotřídních ZŠ, byl průkopníkem právní subjektivity základních škol, první školu do podoby právnické organizace převedl 4. července 1991 v Dolním Němčí. Byl zástupcem ředitele školy střední i vyšší odborné školy, zástupcem ředitele pobočky irské vysoké školy, na první soukromé vysoké škole na Moravě pracoval jako zástupce rektora. Rád říká, že ve školství zažil různé koncepce i „antikoncepce", reformy i deformy, reformy reforem předchozích reforem, transformace, ode zdi ke zdi, zažil i takové zrůdnosti jako například počáteční čtení na čas - se stopkami v ruce učitelky. Praxe ho naučila, že je třeba netočit se jako korouhvička na věži podle momentálních názorů, přání a nepromyšleností MŠMT a dalších nadřízených, ale hlavně používat svůj vlastní rozum a odborné znalosti a zkušenosti a snažit se učit a řídit školu tak, aby to žákům něco přinášelo. Zastává názor, že musíme změnit tradiční přístup, v němž se žáci vždy nacházeli ve škole, na takový, v němž se škola vždy nachází v prostředí žáků. To vystihuje jeho zkušenosti, jeho chápání práce s dětmi, žáky a studenty. Celou svou praxi se je snažil naučit pracovat s informacemi a na tom nemění nic ani dnes, s tím rozdílem, že před lety práce s informacemi byla hlavně o práci s knihami, tištěnými dokumenty apod., dnes je to samozřejmě internet, sociální sítě, ale cíl je stejný – naučit pracovat žáky a studenty s informacemi, ale na úrovni 21. století.